Radlík

Radlík je malá vesnice ležící 18 km jižně od Prahy a 2 km severovýchodně od známého města Jílové. Radlík není samostatná obec, ale správně patří pod město Jílové jako jeho část Radlík. Přestože je Radlík poměrně malý, najdeme zde přestavěný barokní zámek. Na Radlíku funguje palírna, truhlářství, vodárna a velké zahradnictví, dvě hospody, dvě prodejny a autoservis. V dřívější době zde byla i cihelna. Radlík je příliš malý na to, aby se zde vyplatilo postavit školu. Děti z Radlíku chodily vždy do školy v Jílovém. V Radlíku najdeme pouze mateřskou školku. Radlík má dvacet ulic. Jsou to: Dlouhá, Hanušova, K Cihelně, K Lesu, K Lipí, K Rybníku, Kamenitá, Kaštanová, Ke Hřišti, Konvalinková, Libeřská, Na Spojce, Pod Hřištěm, Pražská, Slepá, Slunečná, V Kopci, Višňová, Vlnitá a Záhořanská. Na Radlík jezdí tři autobusové linky z Prahy. Já jezdím linkou 332 od metra Budějovická přes Vestec, Jesenici a Psáry. Na náměstíčku je zastávka „Jílové u Prahy, Radlík“.

Okolí
Radlík leží v nezničené přírodě, protože se zde v minulosti průmysl moc nevyvíjel. Všude v okolí se prostírají louky a převážně jehličnaté lesy. Kopce v okolí Radlíku jsou součástí Středočeské pahorkatiny. V okolí Radlíku se nachází rybník Ráček, u kterého byla za první republiky plovárna. Nyní se v něm ale již řadu let koupat nedá, protože je znečištěný. Západně od Radlíku leží Lipový vrch, jehož vrchol je se svými 457,7 metru nadmořské výšky nejvyšším bodem v okolí. Úrodnost zdejší půdy není vysoká, převažují hnědozemě různé kvality. Oblast Radlíku odvodňuje Chotouňský potok, který se spojuje s Jílovským potokem a ten se vlévá do Sázavy. Sázava protéká 5 km jižně od Radlíku. V okolí Radlíku se nachází mnoho štol nebo komínů, většina je jich zasypána. Já jsem navštívil Štolu sv. Josefa. Délka známých chodeb této štoly je 280 m, z čehož je 200 m přístupných. Štola je zakreslena na jedné z nejstarších dochovaných hornických map datované roku 1718. Práce v této štole byla započata asi v 16. století, možná již v 13. – 14. století. Dělníci zde pracovali ručními nástroji. Rychlost těžby byla 6 m nízkého a úzkého tunelu za rok. Pokud ale narazili na velmi pevnou tzv. radlickou břidlici, která se zde nachází, těžba postupovala rychlostí pouze 1 m za rok.

Podnebí
Průměrná roční teplota: +7,6 °C
Průměrná teplota v lednu: -3 °C
Průměrná teplota v červenci: +18 °C
Průměrná vlhkost vzduchu: 70 %
Roční množství srážek: 600 – 650 mm
Počet dní se sněhovou pokrývkou za rok: 50 – 60

Historie

Důl Radlík a vznik osady Radlík
V blízkosti místa, kde leží dnešní vesnice, vznikl nejdříve důl Radlík, který patřil mezi doly města Jílové. Těžilo se v něm zlato. Radlická žíla byla součástí známé Šlojířské žíly. Kolem dolu vznikly hornické domky a jméno dolu se přeneslo i na osadu, kterou tu za chvíli vytvořily. První zmínky o dolu Radlík nacházíme ve zprávách z 14. století. Z dolu Radlík pochází i zlato, z kterého dal Karel IV. zhotovit korunovační klenoty. V roce 1499 věnoval král Vladislav důl Radlík Jiříkovi z Hrádku a Valečova. Jiřík věnoval hodně peněz do odvodnění dolu Radlík a zahájení těžby. Jenže velké deště důl znova zaplavily. Ze 16.-18. století pochází zprávy o 10-ti gramových plíšcích zlata z dolu Radlík. V té době se v tomto dole vytěžily v průměru dva kilogramy zlata ročně. Na počátku 17. století vlastnil důl Radlík Štěpán Beník z Petrsdorfu. Byl odborník v dolování zlata a jako jediný ve své době z jílovského zlata zbohatl. Důl odvodnil a narazil na bohatou žílu. V roce 1625 nalezl v dole Radlík „hanštán“, kus rudy bohatě obrostlý zlatem. V roce 1968 byla v jílovských dolech ukončena těžba. Důl Radlík byl v té době hluboký 200 až 300 m.

Osada Radlík
Osada Radlík již od svého vzniku patřila pod město Jílové. V okolí Radlíku byla půda jílového charakteru, která nebyla příliš vhodná pro zemědělství. Proto se zde choval dobytek. Z období po bitvě na Bílé hoře se kroniky zmiňují o podnikavém měšťanovi Jiřím Vejvanovském, který v chalupě na Radlíku zřídil ovčín, v němž choval až 800 ovcí. Vejvanovský ve své podnikavosti neomezoval pastvu svých ovcí pouze na své louky a vedl proto s městem a svými sousedy neustálé spory, které nakonec skončily tím, že mu byla část ovcí úředně odebrána. Na konci 17. století zde Ferdinand Ignác Schönpflug vytvořil statek a začal skupovat zdejší pozemky. V roce 1707 postavil na Radlíku barokní zámeček, který pak prodal v roce 1717 Františku Lauerovi, jenž pokračoval ve skupování pozemků. V roce 1918 měl Radlický statek výměru 210,7 ha. V tomto roce jej koupil Ottoun Fiedler z Opočna. Ze zámku udělal moderní sídlo, postavil v Radlíku strojírnu a kovárnu, zavedl vodovod a založil zelinářskou zahradu. V roce 1848 bylo při sčítání zaznamenáno, že osada Radlík měla 7 domů a 29 osob. V okolí se nacházely pastviny a bohaté jehličnaté lesy. Na Radlíku žilo v té době pouze české obyvatelstvo. Obyvatelé Radlíku byli špatní hospodáři. Hodně káceli zdejší lesy. V druhé polovině 19. století se doly začaly zavírat a mnozí obyvatelé Jílového se přestěhovali do vesnic v okolí, tedy i na Radlík. Tam se věnovali převážně zemědělství. Při sčítání v roce 1870 měl Radlík již 14 domů a 126 obyvatel. V roce 1884 byl Radlík jako součást Jílového přičleněn pod hejtmanství na Královských Vinohradech. 1. května 1890 byla otevřena vlaková trasa Čerčany – Modřany. Velmi se usnadnilo spojení Radlíku s Prahou. Lidé z Radlíku dojížděli za prací do Prahy. Silnice byly ještě na počátku 20. století zanedbané, měly jen místní význam. V roce 1928 byla zavedena autobusová linka do Prahy. Na Radlíku byla postavena benzínová pumpa.

Radlík a rodina Hanušových
V roce 1921 zakoupil Radlík inženýr František Hanuš (pradědeček mého strejdy). Výrazně rozšířil provoz cihelny, vylepšil mlékárnu na výrobu másla a sýra, takže se její denní produkce mléka zvýšila až na 1 200 litrů. Rozšířil zahradnictví a zprovoznil truhlárnu a kovárnu. Pro své zaměstnance postavil domy a odvodnil pole. Během 20. let se Radlík rozrostl více než dvojnásobně. Při sčítání v roce 1934 měl 49 domů a 336 obyvatel. Z obcí, které patřily pod Jílové, měl nejvíce obyvatel. Rodina Hanušových se rozrůstala, a proto bylo zapotřebí statek Radlík rozšířit. Kromě obytných domů byl přistavěn prasečinec pro 90 prasat a další hospodářské budovy. Největší výstavbou bylo obilní silo. Po dokončení stavba budila velkou pozornost, protože šlo o největší technickou stavbu tohoto druhu v ČSR. Syn Františka Hanuše, Vladimír Hanuš (dědeček mého strejdy) byl v roce 1928 zvolen starostou Jílového. Místo starosty zastával až do konce války. Na Radlíku dokončili elektrifikaci a postavili kanalizaci.

Období za druhé světové války
Za druhé světové války se rodině Hanušových na Radlíku nežilo moc dobře. Radlík v té době obhospodařovali prarodiče mého strýce, Vladimír Hanuš se svou ženou Jarmilou Hanušovou. Za války musel Vladimír Hanuš jako starosta trávit mnoho času na radnici, proto Radlík obstarávala hlavně Jarmila Hanušová. Statek byl navštěvován německými kontrolami, které zjišťovaly, zda zde neschovávají tajné zásoby obilí a neporušují jiné válečné předpisy. Na Radlíku, na rozdíl od jiných statků, komise nenašly žádné velké přestupky. To dokazuje, že rodina Hanušových spravovala Radlík, jak nejlépe mohla. Během 2. světové války Němci hodně poničili lesy v okolí Radlíku. V roce 1944 obsadili i školu v Jílovém, děti si chodily pro úkoly do hospody. Obyvatelé Radlíku se zúčastnili boje proti fašismu. V policejním hlášení je zaznamenána sabotážní akce na Radlíku. Byl podřezán sloup dálkového elektrického vedení, pachatel nebyl zjištěn. Z mladých lidí, kteří museli jít pracovat do Německa, byli řeznický dělník J. Špála a strojní zámečník Bartůněk popraveni za sabotáže a útěk. V době Pražského povstání budovali občané barikády na cestách z Jílového do Prahy, aby se do Prahy nemohly dostat oddíly SS z Prosečnice a Hradišťka.

Období po druhé světové válce
Hned po válce byli na Radlíku u rodiny Hanušových ubytováni ruští vojáci, kteří se nechovali moc dobře. Vojáci poničili plovárnu u rybníka Ráček a některé věci na statku. Po válce cihelna na Radlíku nepracovala, protože nebyl dostatek pracovníků. V roce 1947 postihlo Radlík velké sucho. Zemědělci museli porazit mnoho dobytka a Radlík patřil mezi obce s nejnižší sklizní ve středních Čechách. Polovina jehličnatých lesů v okolí uschla. Před znárodněním patřily rodině Hanušových všechny významné budovy na Radlíku a mnoho polí a lesů v okolí. Znárodnění po únoru 1948 rodinu Hanušových výrazně postihlo. Během jednoho dne přišli o většinu svého majetku. Na jejich polích začal hospodařit státní statek Radlík, který byl v roce 1960 připojen do JZD Rozvoj Posázaví. V roce 1950 byl založen TJ Sokol Radlík, za který hrály děti fotbal. V roce 1956 cihelna vyhořela, byla ale opravena a zmodernizována. V 70. letech postavilo družstvo na Radlíku přes protesty veřejnosti velkokapacitní kravín a sušičku krmiv. Ta zamořovala zápachem celé okolí. Po revoluci v roce 1989 se rodině Hanušových podařilo získat zpět jejich majetek.

autor: Michal Palas

Reklamy