Významnou osobností Radlíku je Ing. Dr.h.c. František B. Hanuš, který se nejvíce zasloužil o jeho rozvoj. Inženýr František Hanuš se narodil 4.8.1864 v chudé horské vesnici Nedvězí a zemřel 10.8.1934 v Radlíku.
V obecné škole, kterou navštěvoval, vynikly jeho vlohy a na radu učitele dali rodiče syna studovat na nižší reálku v Litomyšli. Přestože studoval stále s vyznamenáním, nemohl kvůli nedostatku peněz svá studia dokončit a přestoupil proto na dvouletou mistrovskou průmyslovou školu v Praze.
16.7.1883 začal pracovat jako kreslič v První českomoravské továrně na stroje v Libni, kde složil zkoušky se skvělým hodnocením. Chtěl ale dále studovat. Protože byl velice pilný a přičinlivý, umožnila mu továrna na přímluvu jejího ředitele navštěvovat přednášky na České vysoké škole technické. Dopoledne proto chodil na přednášky a odpoledne a večer pracoval.
Jako vynikající zaměstnanec firmy byl v roce 1893 vyslán na studijní cestu do Spojených Států, kde navštívil mnoho průmyslových závodů včetně elektrárny na Niagarských vodopádech. Získané poznatky zužitkoval ve své další práci – pracoval téměř ve všech oborech strojního inženýrství, hlavně pak hornictví a cukrovarnictví.
V roce 1900 se František Hanuš stal vrchním ředitelem společnosti pro průmysl cukerní v Przeworsku. Za svého působení v této společnosti postavil mnoho cukrovarů a rafinerií. Díky zkušenostem se stal jedním z nejpřednějších cukrovarnických odborníků.
V roce 1897 se oženil s Blaženou Urbánkovou, dcerou knihkupce. Starosti o výchovu a budoucnost svých dětí jej přiměly opustit výhodné zaměstnání a v roce 1908 přijmout nabídnuté místo ředitele Škody Plzeň.
Byl předsedou zkušební komise pro II. státní zkoušku na Vysoké škole odborné v Praze a místopředsedou na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze. Ovládal kromě rodného jazyka jazyk německý, polský, ruský a částečně francouzský a anglický. V únoru roku 1923 předložila komi se profesorskému sboru Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství návrh na udělení čestného doktorátu pro F. Hanuše, který končil těmito slovy:
„Jak předloženou zprávou doloženo, jest inž. Fr. Hanuš, generální ředitel Akc. spol., dř. Škodovy závody v Plzni, vynikajícím odborníkem strojnickým, zvláště cukrovarnickým, slavným organisátorem velkých průmyslových podniků, prozíravým národohospodářem, a bystrým obchodníkem velkého stylu, kteréžto vlastnosti spolu se zásluhami, které si získal o rozvoj našeho průmyslu, o české inženýry a konečně o naší Vysokou školu, i s jeho osobními vlastnostmi a ryzostí povahovou, plně zasluhují, aby byly odměněny udělením hodnosti čestného doktora věd technických.“
Návrh komise byl jednomyslně přijat v profesorském sboru, schválen tajným hlasováním na schůzích a předložen k schválení ministerstvu kultu a vyučování. To byla největší pocta, jakou mohlo Vysoké učení udělit. V roce 1923 odešel ing. František Hanuš na odpočinek. Přestěhoval se na statek Radlík a zveleboval jej i jeho okolí až do smrti.
František Hanuš dosáhl mnoho úspěchů. Toto jsou jen ty největší. Myslím si, že si zaslouží, aby byl považován za nejvýznamnější osobnost Radlíku a jednu z významných osob celé České republiky.
RADLÍK 